Značka, která má kořeny v kapele Dva. Autorka, jejíž iniciály se zrodily ve snu. To je povídání o Janines Jansen, neboli Báře Ungerové, která ilustrovala naše přírodní svíčky. Čím jsou obaly unikátní, co Barču inspiruje a jaké svíčky pro vás oblékla do kabátu? Zahořte pro další řádky a poznáte tajemnou řeč tvorby, jejímž vzorem je umělecká škola z roku 1919, ale i kdejaká babička z Estonska.
„Výtvarno nepatří jen do institucí“
V mydlárně vnímáme ilustraci obalů jako umělecký počin, který vytváří celek každého mýdlového kousku. A jsme toho názoru, že výtvarno nepatří jen na plátna, do galerií a institucí. Hodí se na mýdla, ale i svíčky, které pro vás lijeme již pár měsíců. Mějte doma také jednu voňavou, přírodní a s originální kresbou.
Na ilustrace nedáme dopustit a Báře Ungerové jsme věnovaly prostor pro vyjádření vůní, surovin a přírody nejen na nové kolekci mýdel, rostlinných olejů, ale i svíčkách. A jsme uchvácené, jak se k tvorbě staví autorka, pro kterou je příroda nenahraditelná a inspiruje se v ní jako my každý den. Tak si na ni posvítíme.
A Baru, co znamená mœtïvï?
„Značku mœtïvï jsem si vymyslela před 10 lety, označuju tak svoje vzory. Je to neexistující slovo, což má kořeny v mý kapele Dva, ve který zpíváme neexistujícím jazykem. Slovem mœtïvï jsem si nahradila chybějící jednoslovný označení, který je nejblíž paternům, patří k tomu vzory, rastry, ornamenty, opakovaný motivy, tedy všechno, čím jsem okouzlená a fascinovaná odjakživa,“ vypráví Bára Ungerová.
V označení uslyšíte trochu „moje motivy“, takže to funguje jako slovní hříčka. „V mým jazyku je mœ vzor, ornament, domov, tïvï opakování, rytmus, tradice a œt znamená chyba, protože všechny moje vzory vznikaj ručně nebo analogově, a maj v sobě vždycky obsažený nějaký nerovnosti, nepravidelnosti, což je pro mě zásadní. Žádná AI by je neuměla napodobit, cha!“
Tohle není jen kreslení
„I když jsou mœtïvï vzory čistě abstraktní nebo geometrický a vyhýbám se prvkům, který příliš evokujou piktogram nebo tvar něčeho existujícího, u mýdel jsem se snažila daným rostlinám přiblížit.
Nastudovala jsem si všechny listy, květy, plody rostlin, ze kterých jsou použité esence, a snažila jsem se je co nejvíc zjednodušit tvarově a barevně. Barvy jsem vybírala přímo podle užitých ingrediencí. Z toho pak vznikl vzorník barev a základních tvarů, které jsem nakonec zredukovala, aby byly v jednom vzoru maximálně 3 až 4 grafický prvky a zároveň aby spolu ladily všechny výrobky z jedné kolekce.
Výsledný vzor se mi musí líbit, musím z něho cítit, že bych ho nakresila i jen tak sama pro sebe. A že by mě zaujal, kdyby ho nakreslil někdo jiný. Pak má být čitelný i atraktivní pro další neznámý nakupující, aby mohl fungovat i komerčně, “ popisuje Bára.
Příběh jedné výtvarnice
Na otázku – Jak jste se dostala k umění? – Barča vtipně říká: „otázka je, jestli jsem se někdy k umění dostala“. Pravda však je, že k němu měla blízko již od dětství. Babička a maminka tíhly k divadlu, zpívaly a pletly. Muži z tátovy strany zase vyráběli ze dřeva nebo kovu.
„Rodiče pracovali v rozhlase, zabývali se zvukem a taky rádi a dobře fotili. Ze vší té kreativity jsme si se sourozenci vzali každý něco, čím se dnes živíme. Brácha je uměleckej kovář, ségra režisérka, která dělá film, divadlo, zvuk i hudbu. A já se přes divadlo a tanec dostala nejvíc k hudbě a zpěvu. A tím se živím. Výtvarná tvorba však byla odjakživa moje přirozená potřeba. A když něco z ní někoho zaujme a třeba to využije, je to pro mě vždycky takovej malej splněnej sen,“ říká Bára.
„Práce pro Mýdlárnu jedním takovým
velkým splněným snem rozhodně byla.“
Když inspirace dřímá uvnitř
Barčina tvorba je dost intuitivní, autorka má spíš víc inspirace v sobě než z okolí. „Vždycky mám víc nápadů, než stihnu realizovat a někdy jsem z toho i nervózní.“ vypráví Bára, která se inspirace snaží krotit. Když se ale náhodou stane, že ji nic nenapadá, ráda listuje knížkami se vzory, atlasy rostlin, což ji naplňuje a hned zas cítí potřebu kreslit to svoje.
I samotné cestování je pro ni nekonečnou inspirací. „Všímám si často opakovaných vzorů, jejich barev a tvarů nebo geometrie. Pozoruju dlaždičky, látky, tapety, výmalby válečkem… Hodně mě baví folklorní vzory ze všech zemí na světě, konkrétně skandinávské, pobaltské nebo ukrajinské a slovanské tradiční.
Nadchne mě i kdejaká kytka nebo její fragment. Venku si skládám svoje plantARTY z přírodnin a po návratu domů si zakreslím do deníku vzoreček, nebo aspoň symbol. Přemýšlím v barvách, sny se mi zdají zase ve tvarech a vzorech,“ popisuje Barča.
„Ale nějaký vzor máte, ne?“
„Mám ráda užitou tvorbu výtvarníků školy Bauhaus a vzory z éry Art Deco. Jinak jsou moje idoly dvě ženy – Sonia Delaunay a Varvara Stepanova – a pak spousta dalších textilních návrhářů. Potom je mi vzorem kdejaká babička z Estonska nebo Islandu, která plete složitý tradiční i svoje vlastní vzory na rukavice.
Způsobem výtvarnýho myšlení a tvoření je mi pak neskutečně blízká Daisy Mrázková, která ke mně promlouvala už v dětství, kdy jsem nekonečněkrát obracela listy v jejích knížkách (Můj medvěd Flóra). A mimochodem měla za manžela textilního návrháře! Později jsem se dočetla, že D. M. psala a myslela v barvách, což mě nadchlo, protože to je pro mě nějaký druh kódu, který cítím i v sobě. Podobně vytvářím i svoje vzory, ve kterých jen zapisuju něco jako svoje vlastní noty nebo symboly neexistujících jazyků.“
Děkujeme Barče, že si udělala čas a rozšířila tak naši galerii nejen na mýdlech. A jestli sama používá některá? Ano… „Moc ráda je používám, překrásně a dlouho voní. Fandím celýmu konceptu ruční a poctivý malovýroby,“ říká Bára, která v současné době pracuje hlavně na textech kapely Dva a také chystá výběr ilustrací pro knížku textů, které napsal její muž Honza Unger z kapely Zrní. My jí přejeme hodně zdaru a ať to kreslí!